Proč si děláte život složitý?
Proč ubližujete sami sobě?
Jak se vyrovnáváte s pocity zklamání?
Jak uzavíráte své „kruhy“?
Odpovědi na tyto otázky najdete v jednoduchosti učení protinožců, v knize Poselství z Věčnosti. Moudrost domorodého lidu přináší jednoduchý návod, jak se zbavit složitostí, jak se chovat sám k sobě, jak se chovat k druhým, jak se vyrovnávat s nepříjemnosti. Pro názornost uvádím úryvek rozhovoru z knihy Marlo Morganové Poselství z Věčnosti.
„Čas je kruh a naše vztahy jsou také kruhy. Jako domorodé děti jsme se velice brzy naučily každý kruh, každý vztah uzavřít. Když dojde k rozepři, nejdeme spát, dokud se nevyřeší. Nešli bychom spát s tím, že bychom doufali, že se najde řešení zítra nebo někdy v budoucnosti. To by znamenalo, že kruh zůstal otevřený, s oběma konci nespojenými.“
„Ale co když někoho požádáš, aby něco udělal?“ zeptala se Beatrice. „Požádáš ho třikrát nebo čtyřikrát a on to neudělá. Určitě budeš takovým člověkem zklamaný. Nebude snadné říct ‚to nevadí‘ a kruh kladně uzavřít.“
„V tom případě se nutně pojí pocit zklamání s tou osobou. O deset let poději jen myšlenka nebo zmínka o tom člověku ti přivolá zpět pocit zklamání a způsobí ti tělesné nepříjemnosti. Musíš připustit, že to není příliš moudré.“
„Co mám tedy v takovém případě dělat?“ zeptala se Beatrice. „Co bys udělal ty?“
„Já osobně bych mu řekl“ ‚Víš, cítil jsem zklamání, když jsi nevyhověl mé prosbě, abys pro mne něco učinil. Žádal jsem tě několikrát a byl jsem stále zklamanější.‘ Zasmál bych se a řekl bych: ‚Jsem zřejmě hlupák. Měl jsem si hned uvědomit, že to neuděláš. Nebylo to něco, co bys chtěl udělat. Určitě sis myslel, jak je hloupé, že tě žádám podruhé. Měl jsi pravdu. Bylo to hloupé. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, než jsem to pochopil.‘ Skončili bychom rozhovor smíchem a oba bychom byli o něco moudřejší. Tak by se kruh uzavřel.“
„Ale co kdyby šlo o něco opravdu důležitého? Například, kdyby nějaký příbuzný dělal nebo říkal věci, které by tě urážely? Něco, co by tě opravdu rozčílilo. Ten člověk by se choval způsobem, který jak říkáš, ti páchne. Jak bys to v tomhle případě udělal s kruhem?“
„Tomu příbuznému bych rázně řekl: ‚Mám tě rád, ale nemám rád to, co děláš. Uvědomuji si, že to není omylem. Vím, že pro tebe je správné se takhle chovat, protože sis sám vybral způsob, jak budeš vyjadřovat svou osobnost. Snažil jsem se, avšak nemůžu to, co děláš a říkáš považovat za správné, a tak musím skončit náš vztah. Už do něj nemůžu vkládat další energii. Mám tě rád, ale to , co děláš, se mi nelíbí. Měj se dobře a sbohem!“
„Hmmm,“ řekla Beatrice. „Ty říkáš, že když uzavřu kruh na spirituální úrovni, tím to pro mně končí? Pokud s tím souhlasí druhá osoba, kruh je pro ni také uzavřený. Pokud s tím nesouhlasí, nevadí to, protože každý kruh s otevřenými konci je jeho kruh, jeho spirituální problém. To on ho nechává otevřený,“
„Přesně tak. Nemusíš mít každého ráda. Ne každý je příjemný. Ale ty jsi souhlasila před narozením s tím, že budeš každého milovat. Je to tak snadné. Miluj v každém člověku Věčnost a věnuj veškerou svou energii těm, kteří nejsou pravé lásky hodní. Jediný způsob, jak můžeš někoho ovlivnit, je příklad. Nikdo se však nezmění, dokud na to není připravený. A nezapomeň, že je to tak v pořádku. Podle záměru Věčnosti je to v pořádku.“
Mohu se zeptat, podle mně mám sama otevřené kruhy a nejvíce se svým synem a jeho otcem se kterým nežijeme, cítím jak byl úplně přetržen i duchovní kontakt, zůstal jen ten povrchní pocit MUSÍŠ, při kterém se čím dál tím více vzpírám. Mám nového přítele u kterého cítím, že on je ten který mně miluje, jenže čím více se on snaží tím více já nechci, nechci s ním být a když mu to řeknu tak identifikuje můj stav jako schizofrenii. Každý den sama sobě a svému tělu vyhrožuji, že nechci být. prorože vidím samam na sobě jak ošklivě se k němu chovám, jakoby on měl být tím posledním partnerem v mém životě, který mě mohl vést po cestě pochopení, odpuštění a rozumu. Ať udělám jakýkoliv krok, vychází mně jen utrpení a bolest, proto se nechci pouštět do života a vše odkládám, ale pak mě to celé štve, štve mě to, že má můj syn mamku, která takto selhává. Syn už to také vzdal, několikrát jsme se pohádali a vím, že jej celých 6 let nevedu cestou porozumnění, ale půjdeš, musíš! Musíš do školy i když ti není dvakrát nejlépe. Strašně se stydím. Stydím se za své chování. na venek jsem suverén, uvnitř tyran a kde je láska, pochopení porozumnění? Jako bych toto še už ve svém životě propásla a teď už jen jít cestou nepochopení, bolesti a smutku.
Dobrý večer Veroniko,
ano, pochopila jste správně, že máte otevřené kruhy. Víte i to, se kterými osobami je máte otevřené. Tedy víte, s kým potřebujete kruhy uzavřít, tzn. vyřešit, zpracovat vztah s otcem Vašeho syna. Pokud to zvládnete, sejděte se s ním a vyříkejte si to, co Vás trápí nebo o čem jste se spolu nemohli z jakéhokoli důvodu mluvit. Uleví se Vám. Myslete na to, že jsou důležité Vaše pocity, Vaše rozpoložení. Pokud to nepřijme on, jeho kruh zůstane otevřený. Důležité je, jak to zvládnete Vy sama pro sebe. Potom je potřeba odpustit, jemu i sobě. Pokud se na to necítíte, doporučuji zpracovat nevyřešené záležitosti z Vašeho života vhodnou terapií. Možná máte nějaké tipy z Vašeho okolí. Doporučuji najít si někoho, na koho získáte buď osobní doporučení nebo Vás to k určitému člověku zavede.
Nejdůležitější je vztah k sobě. Tak, jak se chováte k sobě, předáváte i svému okolí, hlavně Vašemu synovi. Z toho plyne další zklamání a utrpení. Milovat, děkovat, odpouštět je universální návod na jakýkoli problém, vůči sobě i vůči druhým. Možná je to pro Vás neuchopitelné. Můžete mě kdykoli kontaktovat – kontakt najdete na stránkách.
Přeji spoustu lásky, klidu a úspěchů. S láskou
Kája